Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. I my jsme několik z nich již poznali během cest do zdejšího kraje a jeden z výletů jsme věnovali památkám v Koryčanech na úpatí Chřibů. Když jsme si město poctivě prošli, nastartovali jsme znovu náš francouzský povoz a vzápětí jsme popoháněli koně pod kapotou, aby zvládli stoupání na horský hřeben. Po několika minutách a ujetých kilometrech jsme konečně dorazili na rozcestí U křížku, nacházející se přímo u silnice, kde jsme na poměrně širokém plácku autíčko zaparkovali.

Když jsme vystoupili z auta, ocitli jsme se na místě, kde byla roku 1344 zavražděna manželka Dětřicha ze Světlova, která cestovala s dvouletým synem do Rajhradu. Chlapec přepadení naštěstí přežil a následně se jej ujal poustevník Ivan z nedaleké Hory svatého Klimenta, kam jsme měli v tento den namířeno i my. Ovšem vraťme se k pověsti. Majitel hradu Cimburk markrabě Jan Jindřich chlapce nechal vystudovat na kněze a díky Ivanovi se dospělý synek po dvaceti letech setkal se svým otcem Dětřichem. Na památku této události zde lidé upevnili na starý buk křížek a od té doby se tomuto místu začalo říkat U křížku. Naše auto zde bylo jediné a po přečtení této smutné pověsti nás napadly různé myšlenky, ale záhy jsme je zahnali a vyrazili na hrad Cimburk.

Kráčeli jsme po žluté turistické značce, která nás kupodivu nevedla nahoru do kopce, na nichž se hrady stavěly, ale mírným klesáním jsme po pouhých 150 metrech došli ke studánce, nazvanou poněkud zvláštně Paní. Samozřejmě nás zajímalo, proč získala takové jméno a tak jsme si z vlastních vytištěných papírů něco o studánce přečetli. Seznámili jsme se zajímavou pověstí, podle které si kdysi vzal některý z pánů na Cimburku chudobnou ženu a když jednou odjel pryč, jeho rodina se chtěla neurozené dívky zbavit. Museli to však udělat tak, aby na ně nepadlo nějaké podezření z vraždy a tak je nenapadlo nic jiného, než že dívku chodili namáčet do studené vody, až z toho podchlazení chudinka onemocněla a umřela. Určitě se za takový ohavný čin viníci dostali do pekla, ale život té nešťastné paní už nikdo nevrátil.

Dále jsme se dočetli, že pramen životodárné vody byl v roce 1933 upraven na pěknou studánku s dřevěnou stříškou a obložen kameny a betonem. Svědčil o tom letopočet a nápis Práci čest nad otvorem, jímž voda kdysi vytékala. Od té doby lákal kolemjdoucí k zastávce či odpočinku a tuto nabídku jsme využili i my a opláchli si ruce vodou z tůňky, ale neměli jsme odvahu ji ochutnat. Jak už bylo napsáno, tak původně voda ze studánky vytékala trubkou, ale v době naší návštěvy tomu tak už nebylo a tůňka v nás nebudila důvěru. Po chvilce jsme studánku Paní opustili a pokračovali dalších pár stovek metrů k rozcestí, na němž jsme odbočili k hradu Cimburk, o němž však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme na tomto výletě zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme na hradě Cimburk potkali pohádkové bytosti a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Korycany_-_studanka_Pani/

Historie :

Studánka Paní se nachází nedaleko hradu Cimburk a pokud se vydáte po žluté turistické značce z parkoviště U křížku,tak ji nemůžete minout. Jak svědčí nápis vyrytý do betonu nad pramenem, tak byla studánka vybudována roku 1933. Kdysi z ní voda vytékala z trubky, nyní ji najdete pouze v tůňce pod stříškou, který pramen kryje. Podle pověsti si kdysi vzal některý z pánů na Cimburku chudobnou ženu a když odjel pryč, jeho rodina se chtěla neurozené ženy zbavit, tak ji chodili tak dlouho namáčet do studené vody až z toho chudinka onemocněla a umřela. Jestli byli viníci odhaleni a potrestáni, popřípadě zda se za svůj ohavný čin dostali do pekla, o tom už pověst mlčí....

Historie čerpána z webu

http://www.estudanky.eu/1798-studanka-pani

Studánka Paní nemá turistickou známku.