Město Libavá jsme poprvé navštívili během jednoho květnového výletu, který započal v nedalekém Budišově nad Budišovkou, odkud jsme se autem přesunuli do města, jehož osudy byly od druhé světové války spjaty s vojáky. Dlouhá léta bylo město veřejnosti nepřístupné, neboť v se stalo správním střediskem vojenského újezdu a od roku 1968 v něm sídlila okupační sovětská armáda. Z toho důvodu jsme sem až do onoho květnového výletu nikdy nepřijeli a také nás do bývalého města, jehož statut ztratil roku 1955, nic nelákalo. Až poté, co se poměry změnily k lepšímu a současná obec byla z vojenského prostoru vyjmuta, získala vlastní turistickou známku, kvůli které jsme do Města Libavá zavítali.

Ačkoliv z původních 316 domů, které tvořilo město v období první republiky, zbyla pouze třetina, podařilo se nám v obci najít tři turistické cíle. Nejprve jsme si u Libavského potoka prohlédli krásný kamenný most a pak jsme odjeli na náměstí, kde jsme si v restauraci Na růžku koupili turistickou známku. Následující minuty jsme již věnovali kostelu Povýšení sv. Kříže, od něhož jsme se přesunuli ke 200 metrů vzdálenému větrnému mlýnu. Za loukou na nás čekal větrník holandského typu, postavený někdy v 19. století z místního kamene, jehož bílá fasáda z dálky zářila jako maják na pobřeží. Na nic jsme nečekali a po úzkém chodníčku jsme brzy přišli ke 12,5 metru vysoké stavbě kuželovitého tvaru, která u země měřila devět metrů v průměru.

Pod větrákem s jehlancovou otáčivou střechou pokrytou břidlicí, jsme si připadali jako naprosto nicotný hmyz a tak jsme si s úctou prohlédli zmenšené repliky původních lopatek, které sem byly dány během rekonstrukce v roce 1996. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, i když se uvnitř nacházelo malé muzeum předmětů nalezených ve vojenském prostoru, ovšem to bylo přístupné jen po domluvě nebo výjimečně. Naproti vchodu do mlýna jsme spatřili tuze chytrou tabuli, ze které jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací z historie větráku, jehož rok založení nebyl znám. Nicméně v provozu byl prokazatelně roku 1875, kdy je o něm první zmínka a tehdy se podle majitele mu říkalo Siedlerův, který hospodařil na místním statku v letech 1864 – 1888.

Zaujalo nás, že okolo roku 1930 byl do mlýna nainstalován naftový motor, který mlýnské zařízení roztáčel v době, kdy nefoukal vítr. Dále jsme se dočetli, že v roce 1955 byl větrák ve špatném stavu, neboť se po druhé světové válce ocitl ve vojenském prostoru. Mlýn naštěstí přežil působení československé a později i sovětské armády, což jsme považovali za zázrak, protože dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes bychom po nich nenašli ani stopy. Po přečtení posledních řádků jsme si na tabuli prohlédli několik starých fotografií, z nichž nás nejvíce zaujala ta z roku 1927, na které ve dveřích mlýna stálo několik osob různého věku.

Na starém obrázku se zřejmě nacházel poslední soukromý majitel mlýna Ferdinand Siedler, který tehdy hospodařil na 36 hektarech pozemků a okolí větráku prý bývalo oblíbeným místem pro dětské hry. Podle vzpomínek býval tento muž skvělým vypravěčem a výborně uměl odhadnut vývoj počasí. Škoda, že jsme si jeho příběhy už nemohli vyslechnout…Více jsme se toho o mýně již dozvědět nemohli a tak jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Budišov nad Budišovkou a Město Libavá.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mesto-libava-vetrny-mlyn​

Historie :

Rok založení mlýna, kterému se říkalo Siedlerův, není přesně znám. První zpráva o něm pochází z roku 1875, kdy byl mlýn již v provozu, ovšem na starších mapách ze 30. až 40. let 19. století nebyl zakreslen. Okolo roku 1930 byl do mlýna nainstalován naftový motor, který mlýnské zařízení roztáčel v době, kdy nefoukal vítr. Další zmínka z roku 1955 již hovoří o jeho špatném stavu, neboť se po druhé světové válce ocitl ve vojenském prostoru. Mlýn naštěstí přežil působení československé a později i sovětské armády, což lze považovat za zázrak, protože dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy. Po zpřístupnění vojenského prostoru v roce 1990 návštěvníci mlýn našli jako ruinu bez střechy, s propadlými podlahami a zdmi plnými nápisů v azbuce. Opravy se mlýn dočkal po vyhlášení kulturní památkou až v roce 1996, kdy získal nejen břidlicovou střechu, ale také hladkou bílou fasádu a dokonce i malé lopaty. Dnes mlýn spravuje okrašlovací spolek Lubavia, které v něm vytváří muzeum předmětů nalezených ve vojenském prostoru. Mlýn je přístupný po domluvě.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/vetrny-mlyn-mesto-libava

Město Libavá je držitelem turistické známky č.2804.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-libava-c2804