Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města.

Během našeho putování Fulnekem jsme zavítali také do jeho okrajové části s názvem Jerlochovice, kam nás přilákaly hned dva turistické cíle. Po obhlídce kostela Nanebevzetí Panny Marie jsme vyrazili za bývalým vodním mlýnem, který byl od církevní památky vzdálen pouhých 200 metrů, takže jsme k němu velice brzy přijeli. Náš francouzský automobil jsme zaparkovali na břehu Husího potoka, který klapáč prostřednictvím náhonu napájel a vydali jsme se na jeho obhlídku. Zeď mezi úzkou asfaltovou silnicí a pozemky s budovu mlýna nás spolehlivě přivedla ke klapáči, o němž existuje první zmínka již z roku 1470, kdy měl samozřejmě úplně jinou podobu. My jsme před sebou viděli patrový obdélníkový dům se zánovní oranžovou fasádou, který už od padesátých let 20. století sloužil k bydlení, jelikož mletí v něm bylo skončeno roku 1946.

Špitálský mlýn tak stihl osud mnoha jiných klapáčů, které byly komunistickým centrálním plánováním po nástupu k moci zrušeny, přičemž tehdejší vláda vůbec nebrala v potaz úžasnou historii mlýnských budov. Ještě více nás u každého takového mlýna děsilo pomyšlení na to, že mlynáři museli jít pracovat do JZD či do jiných státních podniků a neměli žádnou šanci na tom něco změnit. Když jsme zahnali smutné myšlenky, nahlédli jsme na nádvoří mlýna a pak jsme se šli podívat na jeho zadní část. Silnice z této strany budovu obtáčela jako had, což nám umožnilo snadnější průzkum domu, k němuž zde byl přilepen malý přístavek. Trochu nám připomínal garáž a zřejmě i k tomu to účelu v době naší návštěvy sloužil, nicméně v přístavku bývala strojovna a to až do zrušení mletí obilí.

Zde naše obhlídka bývalého mlýna skončila. Vrátili jsme se tedy k autu, v němž jsme si přečetli pár informací z mlýnské historie. Dozvěděli se třeba, že klapáč své jméno získal patrně už 15. století, kdy jej šlechtic Jan ze Žerotína daroval fulneckému špitálu, kterému z něj plynuly zisky a také v něm měl mletí zadarmo. Když jsme si ve vlastních vytištěných papírech přečetli všechny dostupné informace, odjeli jsme do centra Fulneku na Komenského náměstí, které nám nabídlo vydatnou porci dalších památek. O nich však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_Spitalsky_mlyn/

Historie :

Špitálský mlýn v Jerlochovicích se poprvé zmiňuje 16. dubna 1470 v souvislosti se smlouvou, kterou Jiří Dřístek se svou manželkou Annou a jejím synem z prvního manželství Kašparem Tošnarem prodal mlýn a dva lány v Jerlochovicích Janu ze Žerotína. Tento šlechtic jej pak daroval o sedm let později fulneckému špitálu a tím mlýn zřejmě přišel ke svému jménu. V té době se jednalo o mlýn poddanský a mlynář z něj musel špitálu odvádět o svatém Martinu 1 zlatý a 369 šeflů režné mouky. V letech 1662 - 1664 ve špitálském mlýně hospodařil Jiří Hans. Roku 1751 ho nahradil jistý Franz Langer a po něm v roce 1768 Anton Proschka. O pět let později se ve mlýně zabydlel Johann Liebscher. Roku 1831 byl u mlýna zbudován velký stav nákladem přesahujícím 200 zlatých, který byl na svou dobu velmi dobrý. Dne 24. srpna 1833 koupil tento mlýn Antonín Mück za 1 200 zlatých, ale neuběhl ani měsíc a prodal jej Josefu Ulrichovi za 685 zlatých a 36 krejcarů. Roku 1835 byl špitálskému mlynáři snížen plat na polovinu, ale už nemusel přispívat na opravu zařízení, které trpělo častým rozvodňováním Husího potoka. Po zrušení roboty se roku 1851 mlynář vyplatil ze všech závazků od té doby přestal mlít zdarma špitálské obilí a nemusel platit žádné odvody. Roku 1870 držel mlýn Ferdinand Ulrich, který jej o dva roky později prodal Johannu Gallischovi. Mlýnský náhon vedl pod kostelem a stáčel se k jihu, kde na východní fasádě mlýna poháněl kolo. Až do roku 1920 pohánělo mlýn dřevěné vodní kolo a poté byl pohon mlýna přebudován na Francisovu turbínu o výkonu 19, 24 kW.  Vlastníkem mlýna byl až do roku 1945 Karel Holeň a po druhé světové válce se jej ujal Rudolf Zedek, který mlel do roku 1946, kdy došlo ke zrušení tohoto mlýna. Poté se věnoval zemědělství a později pracoval v JZD. Dnes bývalý Špitálský mlýn slouží k bydlení.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/6882-spitalsky-mlyn

Historické fotografie převzaty z knihy : 

TICHÁNEK, Jiří a Pavel ŠMÍRA. Vodní mlýny na Novojičínsku. [Ostrava]: Šmíra-Print, c2012, s. 149. ISBN 978-80-87427-28-6

Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338