Během naší dovolené v Českém krasu jsme navštívili také malebnou obec Karlštejn, kam jsme přišli pěšky ze Zadní Třebáně, kde jsme byli ubytováni. Nejprve jsme zašli na hrad a do přilehlého muzea voskových figurín, po jehož prohlídce jsme zašli na oběd a do muzea zajímavého betlémů, kde jsme si koupili několik turistických známek, včetně té s číslem 1013, patřící muzeu lehkého opevnění.

Když jsme si vánoční výzdobu prohlédli a vyšli ven na ulici, o pár metrů níže jsme narazili na muzeum obchodu. Po jeho prohlídce jsme kráčeli dlouhou ulicí dolů až k řece Berounce, kde jsme se šli podívat na kostel sv. Palmácia. Následně jsme zamířili na nábřeží Berounky, kde byly roku 1937 vybudovány bunkry na obranu proti německé armádě Adolfa Hitlera.

V jednom z těchto řopíků mezi mostem a centrálním parkovištěm jsme měli v úmyslu shlédnout exponáty muzea lehkého opevnění Karlštejn. To sem bylo přemístěno zrovna roku 2015, když předtím fungovalo v letech 2002 - 2006 o pár desítek metrů dál v bunkru s unikátní vstupní chodbou. Bohužel majitel sousední restaurace neměl pochopení pro armádní nadšence a sběratele turistických známek a rozšířil své podnikání tak, že bunkr v podstatě zastavěl.

Měli jsme tedy štěstí, že jsme sem nepřijeli v devítiletém období, kdy Karlštejn žádné vojenské muzeum neměl. Nicméně vyhráno jsme ještě neměli, protože jsme k pěkně namalovanému řopíku došli až v šest večer, kdy už končila otevírací doba. Na stožáru vlála vlajka a při obchůzce okolo pevnůstky jsme ve střílně spatřili osazený kulomet, takže se zdálo, že ještě úplně zavřeno nebylo.

A tak jsme tam bezradně postávali asi deset minut, přičemž jsme si mysleli, že vyjde někdo zevnitř a pozve nás dál. K našemu překvapení se však v domě naproti bunkru přes silnici otevřelo okno, z něhož vykoukl pán a volal na nás, jestli máme zájem o prohlídku. Samozřejmě jsme kývli na souhlas a za pár okamžiků hodný pán přišel a ještě venku nás seznámil s historií objektu i důvodech jeho výstavby na tomto netypickém místě.

Vzápětí jsme zaplatili vstupné a konečně vstoupili do objektu lehkého opevnění vz. 37, zrekonstruovaného do podoby, v jaké se nacházel při mobilizaci v září 1938, kdy byl připravený k obraně naší republiky. Uvnitř nám průvodce prozradil informace o zbraních, kterými byl bunkr vybaven i v době naší návštěvy a poté nám pověděl o způsobu boje v prostorách tohoto malého řopíku.

Bylo to zajímavé vyprávění, protože sami jsme měli co dělat, abychom se v pěti lidech uvnitř bunkru pohybovali. Přitom v boji zde mělo být na svých stanovištích sedm lidí, což jsme si neuměli představit. Díky tomu, že byl bunkr plně vystrojený a vyzbrojený, shlédli jsme v něm mnoho cenných dobových exponátů. Ve střílně jsme si vyzkoušeli držení kulometu, který jsme předtím viděli vyčuhovat venku.

Na dřevěné stěně jsme uviděli černobílé svatební fotografie či přítelkyň vojáků, ženijní lopatku, pouzdro na plynovou masku a batohy s přilbami. Na zemi jsme našli bedny na munici, velkou střelu ráže 152 mm či zásobníky s náboji, nachystané pro střelce z kulometu. Na stanovišti radisty nechyběl jeho nejdůležitější předmět a vedle jeho stolku s rádiem nás zaujala ventilace.

Naproti pak na stěně visely pušky a opodál byla pověšena plynová maska, dobová petrolejka, staré fotky, česká vlajka a další věci. Nejvíce se nám ale líbil těžký kulomet s pásy nábojů, osazený do druhé střílny, jenž vydržel nepřetržitou pětiminutovou palbu. Vedle něj jsme spatřili další bedny s municí či zavěšený krumpáč. Tím naše prohlídka po patnácti minutách skončila, přičemž náš průvodce byl skvělý.

Rádi jsme mu za umožnění příjemné exkurze v netradiční hodinu poděkovali a rozloučili se s ním. Když jsme vyšli z bunkru ven, zamířili jsme kolem prodejních stánků se suvenýry a občerstvením k velkému parkovišti. Naproti obrovské asfaltové ploše se v domku nacházelo informační centrum, v němž bylo ještě otevřeno. Vešli jsme tedy dovnitř a získali jsme tak dvě razítka do našeho památníku.

Dlouho jsme se zde ale nezdrželi a šli se podívat na vedlejší řopík, v němž bývalo první vojenské muzeum v Karlštejně. Skoro však nebyl poznat, protože dokonale splynul s restaurací, což byla škoda. Následně jsme o pár desítek metrů dál minuli benzinovou pumpu a poté ceduli, oznamující konec obce Karlštejn. Po silnici jsme podél Berounky mířili do Hlásné Třebáně, odkud jsme pokračovali do sousední Zadní Třebáně, kde jsme byli ubytováni v příšerném rodinném domku. Celé naše putování si můžete přečíst v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme ze Zadní Třebáně táhli na Karlštejn.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Karlstejn_-_muzeum_lehkeho_opevneni/

Historie :

Muzeum lehkého opevnění v obci Karlštejn vzniklo v řopíku číslo 13 v roce 2002, kdy jej provozoval amatérský nadšenec. Objekt se však nacházel na soukromém pozemku a jeho majitel plánoval rozšířit svou restauraci, takže po čtyřech sezónách provoz vojenského muzea skončil. Třináctka byla pak zastavěna natolik dokonale, že kolemjdoucí nepozná, že zde nějaký bunkr s unikátní osmnácti metrovou chodbou stojí.

Uběhlo devět dlouhých let, než bylo roku 2015 otevřeno druhé muzeum, tentokrát v řopíku číslo dvanáct u silnice mezi řekou Berounkou a kostelíkem sv. Palmácia. Tento bunkr se stal jedním z mála renovovaných lehkých objektů v republice, jehož interiér byl elektrifikován. Kabelové rozvody byly uschovány pod repliku vnitřního bednění a osvětlení bylo vyřešeno LED páskami umístěnými na stropě, které nepůsobí v historické expozici rušivým dojmem.

Kromě intenzivního osvětlení lze v bunkru navodit i dobovou atmosféru rozsvícením tří elektrifikovaných vojenských petrolejek. Současně bylo do objektu nainstalováno nezbytné dobové vybavení, jako lafety, periskopy, ventilátor, znehodnocené dobové zbraně a předměty z dobové výstroje osádky objektu. V květnu 2015 pak bylo muzeum slavnostně otevřeno.

Historie čerpána z webu

http://www.bunkrkarlstejn.cz/

Muzeum čs. opevnění Karlštejn je držitelem turistické zámky č.1013.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/areal-cs-opevneni-karlstejn-c1013