Na místě dnešního kostela sv. Jana Křtitele původně stávala od počátku 15. století menší kaple, zasvěcená svatému Linhartovi, která byla ještě na konci téhož věku upravena a přestavěna na gotický kostel. V roce 1700 bylo zasvěcení kostela změněno k Janu Křtiteli, ale v té době již stavba již značně chátrala a tak v letech 1715 – 1716 proběhla velká oprava. Stalo se tak díky iniciativě arcibiskupa Františka Künburga, o čemž svědčí kamenná deska s jeho erbem nad hlavním vchodem na předsazené předsíni. Tehdy byl gotický kostel barokně přestavěn a tak se z původní podoby dochoval pouze pravoúhlý portálek v jižní zdi lodi a jádro. Další přestavby proběhly v letech 1763, 1811 a po požáru v roce 1821.

Kostel sv. Filipa a Jakuba vznikl na místě starého gotického svatostánku ze 14. století, který do roku 1789 obklopovaly dva hřbitovy, jež byly v rámci reforem císaře Josefa II. zrušeny. Starý svatostánek byl kvůli zchátralosti a nedostatečné kapacitě roku 1868 zbourán a v říjnu byl položen základní kámen kostela nového. Na stavbě se podílelo několik stavitelů dle projektu pražského architekta Václava Schánbecka a nový prostor pro věřící byl dokončen během tří let. Z původního kostela se dochovala pouze dřevěná socha Piety a gotická křtitelnice. V roce 1935 byla opravována střecha a rekonstrukce se kostel dočkal také v prvním desetiletí nového milénia.

Na místě dnešního svatostánku v Křečhoři stával gotický kostel sv. Václava, který byl již roku 1350 připomínán jako farní. Byl patrně vystavěn lidmi z okruhu královského dvora, jelikož vesnice patřila v té době králi Janu Lucemburskému, poté ji držel Jindřich z Lipé a po něm královská vdova Eliška Rejčka. Kostel svou gotickou podobu změnil během pozdně empírové přestavby, realizované majitelem kolínského panství Václavem Veithem v letech 1846 - 1848, kdy kostel dostal nové západní průčelí, v lodi byla probourána lunetová okna a celou stavbu sjednotily empírové fasády. Po dokončení prací byl obnovený kostel nově zasvěcen Božímu tělu. V roce 1863 byla zvýšena věž a při restaurování v letech 1913 - 1914 byly odkryty a přiznány dochované původní gotické detaily.

Kostel Církve československé husitské byl postaven v letech 1934 - 1935 podle návrhu Karla Venci z Kouřimi. Svatostánek byl slavnostně otevřen u příležitosti oslav pětistého výročí bitvy u Lipan dne 5. července 1935 biskupem Církve československé husitské Stanislavem Kordulem. Kouřimská náboženská obec vznikla brzy po vzniku Církve československé ke dni 16. ledna 1921. Centrum náboženského života se nejprve soustředilo do Svojšic, kde církev používala ke svým bohoslužbám římskokatolický kostel sv. Václava, následně se sloužily bohoslužby v kapli sv. Gotharda v Poboří nebo ve školních budovách v okolních obcích. Státní souhlas získala náboženská obec 24. března 1924 a následně se z ní osamostatnily náboženské obce Plaňany a Zásmuky.

Kostel sv. Štěpána byl v Kouřimi s zřejmě postaven na místě staršího kostela, neboť v jeho zdivu jsou patrné románské stavební prvky, pocházející z dosud neznámé starší stavby, která na tomto místě existovala ještě před založením města. Se stavbou chrámu bylo započato po roce 1261 z přímého popudu krále Přemysla Otakara II., neboť stavbu řídila královská stavební huť. Nejstarší částí stavby je raně gotický presbytář se severní boční lodí a kaple sv. Kateřiny pod presbytářem. Již kolem roku 1270 byla dokončena hlavní loď, jižní boční loď a západní průčelí. Do konce 13. století byly ještě vztyčeny obě věže a kostel byl zastřešen. V roce 1334 byla stavba poškozena požárem, které zachvátilo celé město, a to je také první písemná zmínka o jeho existenci. Za vlády Karla IV. byl kostel kolem roku 1370 opraven a rozšířen přístavbou jižní kaple, dnešní sakristie. 

Kostel Nejsvětější Trojice byl v Kouřimi postaven na nově založeném hřbitově za městskými hradbami roku 1591. Jednolodní renesanční stavba s motivy převzaté z pozdní gotiky byla v roce 1639 zcela vydrancována švédskými vojsky, což mělo za následek poškození původního renesančního zařízení. V 19. století byla před západním průčelím kostela postavena nová vstupní brána na hřbitov v pseudogotickém stylu. Při opravě v letech 1903 – 1904 byla bohužel odstraněna cenná sklípková klenba presbytáře a nahradil ji trámový strop s překládaným záklopem. Současně byl vyměněn původní krov. Rekonstrukce a památkové obnovy fasád se zchátralý kostel dočkal v roce 1993.

Kostel sv. Jiljí byl ve Svitavách založen litomyšlskými premonstráty v polovině 12. století a představoval v duchu legendy o sv. Jiljí duchovní útěchu poutníkům a kupcům, ale i místo azylu před vstupem do nebezpečného pohraničního hvozdu. Ve středověku míval jinou podobu než dnes a díky své poloze na vyvýšeném místě na levém břehu řeky Svitavy plnil i obrannou funkci. Raně barokní přestavba z let 1679 - 1689 včlenila původní románskou baziliku do nové kompozice kostela, jehož součástí zůstaly i dvě boční kaple Mrtvých a sv. Mikuláše, které jsou připomínány k roku 1664 a tvoří jednotný raně barokní celek.

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie v horní části náměstí Míru vznikl kolem roku 1250 a měl pochopitelně gotickou podobu. V roce 1421 se do města přestěhovala litomyšlská biskupská kapitula a kostel se tak stal klášterním. Premonstrátský řád zde založil i špitál, který stával poblíž kostela a byl s ním spojen podzemní chodbou. V průběhu 15. a 16. století byl svatostánek několikrát upravován. Když roce 1781 postihl město rozsáhlý požár, který vážně poničil i stavbu kostela, bylo rozhodnuto o zásadní přestavbě, která kostelu vtiskla dnešní pozdně barokní podobu. Přestavbu řídil litomyšlský stavitel Matěj Rosa a tehdy byla prodloužena chrámová loď, z jižní strany byl připojen přístavek a nově byl vybaven i interiér.

Kostel Navštívení Panny Marie uprostřed obce Bozkov byl postaven v letech 1690-1693 z podnětu hraběnky Marie Polyxeny Desfoursové. Jeho předchůdcem byl od 14. století dřevěný kostel, jenž ale za husitských válek do základu vyhořel a nový byl postaven snad někdy v polovině 16. století. Byl prý také dřevěný a sloužil až konce století sedmnáctého, kdy již ale kapacitně nestačil. Ovdovělá hraběnka Marie Polyxena Desfoursová položila 23. září 1690 základní kámen nynějšího kostela a v letech 1893-1895 proběhla celková rekonstrukce.

První kostely ve Bzí byly dřevěné, ale kolik se jich do vybudování dnešního chrámu vystřídalo není jasné. Současný kostel Nejsvětější Trojice byl postaven na posledního dřevěného kostela sv. Kateřiny, který měl pouhých sto let. Byl rozebrán a z jeho materiálu byla vybudována nová fara, škola a kostnice. Současně s výstavbou fary byly položeny v roce 1692 i základy nového kostela s oltářem sv. Anny, který byl 1. dubna 1692 vysvěcen pražským biskupem Janem Ignácem Dlouhoveským. Sám kostel byl však dostavěn až v roce 1697 a o dva roky později zasvěcen nejsvětější Trojici.