Kaplička je drobná stavba, která se nachází jak ve vsích, tak v polích, méně často v lesích a ve městech či vesnicích. Kaple souvisely s lidovou zbožností často víc než kostely, vznikaly často spontánně, ve volné krajině a z darů věřících, a proto je jich zejména v katolických krajích tak mnoho typů a druhů. V době osvícenství nařídil Ohňový patent Marie Terezie z roku 1751, aby v každé vesnici byla z protipožárních důvodů zvonice. V Čechách vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice. Kaplička v Choryni však žádný zvonek neměla a tak ji možná postavil nějaký bohatý statkář u svého domu jako poděkování za nějaké uzdravení či narození syna. Stejně tak mohla být vystavěna pro potřeby kolemjdoucích, kteří třeba mířili do sousední vesnice nebo do nedalekého Valašského Meziříčí. Kdo ví….

Předchůdcem kaple sv. Jana Nepomuckého u Choryně byla jeskyně se sochou stejného světce, kterou nechal vybudovat Jan Nepomuk Kaltschmidt z Eisenbergu, držitel choryňského zámku a lenního statku v letech 1761 – 1807. Tento velice zbožný pán byl velkým ctitelem svého patrona Jana Nepomuckého a jemu také nechal zasvětit kapli, která se v té době nacházela na odlehlém místě. Lidé sem však už předtím chodili pro čistou vodu, která vydatně tryskala z lesního srázu a měla údajné léčivé účinky.

Kaple sv. Rocha ve Valašském Meziříčí byla vystavěna někdy okolo roku 1831, kdy bylo město zmítáno epidemií cholery. Stalo se tak údajně jako poděkování za záchranu obyvatel před touto nemocí. V roce 1866 byla patrně přestavěna či znovu vystavěna, přičemž byly použity dva pískovcové sloupy z tehdy zbořeného altánu meziříčské radnice na náměstí. V sanktusníku býval zvonek, kterým se zvonívalo klekání, ale za války byl zrekvírován. V roce 1987 byla kaple poškozena nákladním automobilem. Rozbité sloupy pak byly nahrazeny kopiemi a oltářní obraz z roku 1831 od Antonína Preise byl spolu se sochami uložen v muzeu, kde jsou doposud. Při rekonstrukci v roce 2015 kaple dostala nový kabát a byl obnoven nápis nad vchodem Svatý Rochu oroduj za nás.

Kapličku Panny Marie Pomocnice nedaleko Veverské Bítýšky nechal roku 1856 vystavět Josef Kotovic, majitel známého Dolního mlýna. Mlynář dal do kapličky obraz Panny Marie Pomocnice a učinil tak z vděčnosti k Bohu, který lidem daroval tak vzácnou vodu. Kotovic do své smrti prý jinou vodu už nepil a podle pověsti se prý zde zjevila Panna Maria. Poutníci kapličku zdobili svatými obrázky či květinami a bývala na ní upevněna pokladnička na dary od zbožných příchozích. Ti sem chodili hlavně o svátcích a v neděli, kdy zde dokonce cukrářky z Chudčic prodávaly své výrobky.

Nad Chudčicemi stávala od 13. století až do roku 1784 kaple sv. Kříže, která byla později zbourána, když zřejmě léty zchátrala. Pak zde byly vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo toto poutní místo své současné jméno. Ani ty zde nevydržely stát navěky a tak na místě starých dřevěných křížů nechali roku 1902 vystavět kamenné následovníky manželé Perkovi z Chudčic, další kříž nechali postavit manželé Navrátilovi. Kapličky křížové cesty nedaleko Veverské Bítýšky se 14 zastaveními byly vystavěny roku 1856 podle projektu architekta Eduarda Svobody a financovali je majitelé nejbohatších Chudčických usedlostí.

Kaple sv. Jana Křtitele v Dolních Kounicích byla postavena roku 1590 na pozemku tehdejšího starosty, který daroval pozemek na vybudování hřbitova. Od 1. ledna 1938 se na starém hřbitově přestalo pohřbívat. Pro nový komunální hřbitov, bylo určeno místo nad Kounicemi za židovským hřbitovem při cestě k Šibeničné. Do té doby před starým hřbitovem býval kříž z roku 1776, který byl přenesen na ten nový roku 1938.

Kaple sv. Antonína nad městem Dolní Kounice byla jako dřevěná postavena roku 1654 a od začátku sloužila jako kaple přímluvná, mající přímluvou světců ochránit zúčastněné obce od přírodních pohrom. Účinku postavení kaple se brzy přičítalo, že od té doby kounické panství nepotkala žádná větší pohroma, takže záhy vznikla tradice pouti ke sv. Antonínu. Pouť se stala významnou náboženskou slavností pro celé okolí, při níž bylo slouženo až 32 mší s českými i německými kázáními, jíž se účastnilo až 1700 poutníků.

V obci Příkazy, která se nachází na cestě z Olomouce do Litovle, stojí zajímavá kaple sv. Cyrila a Metoděje. Kaple je zasvěcená slovanským věrozvěstům a zároveň slouží jako památník obětí světových válek. Svým stavebním slohem se podobá románské rotundě se dvěma apsidami. V jedné z nich je zpovědnice, ve druhé sakristie. Kaple sv. Cyrila a Metoděje byla postavena zdejším stavitelem Josefem Brachem v letech 1924-1926 na místě staré barokní kapličky Blahoslavené Panny Marie, která by při vyrovnávání a dláždění silnice v obci zůstala utopená pod úrovní dlažby.

Osada Jáchymov vznikla z pozemků zrušeného klášterního dvora v Nákle v roce 1785. Jméno získala po inspektoru komorních statků Jáchymovi ze Stettenhofenu. Nová osada Jáchymov a obec Náklo byly spolu vždy spojeny, takže se vzájemně doplňovaly. V Jáchymově vznikla časem kaplička, přesnou dobu založení však neznáme, nicméně se tak pravděpodobně stalo v 19. století. Uvnitř se nachází jednoduchý oltářík s obrazem Ježíše Krista a nalevo od něj je další obraz se stejným motivem. 

Plán na stavbu kaple na Březovém pochází z roku 1912, ale až 5. 3. 1934 podal starosta Unčovic žádost k okresnímu úřadu v Litovli o její povolení. Kolaudovalo se už v listopadu téhož roku. Březovští nemrhali penězi ani při zajišťování stavebního materiálu. Cement, vápno a cihly byly zakoupeny ze sbírky mezi občany, písku je v okolí všude dost a ze zbourané školy v Unčovicích pocházely cihly, břidlice i dveře. Na věži byly zavěšeny dva zvony. Ten první pocházel ze zbourané zvonice, druhý věnoval Alfred Vincenc. Roku 1943 byl bohužel zrekvírován. Do báně na věži byly vloženy mince a listiny o stavbě.